Tomášek přišel na svět jako statečný bojovník. Už od narození si nesl výzvu v podobě vrozené vady nožičky. Jeho biologická maminka se o něj, přes veškerou snahu, nemohla starat, a tak se jeho první kroky životem ubíraly jinudy, než bývá obvyklé.
První měsíce a rok svého života prožil u přechodných pěstounů – u úžasných lidí, kteří mu dali péči, teplo a lásku. V jejich náruči zažil poprvé pocit jistoty a klidu. Ani ta největší láska pěstounů mu ale nemohla nahradit to, po čem každé dítě nejvíc touží – mít svoje rodiče a vědět, že někam patří…
Pokračovat ve čtení
Tomášek přišel na svět jako statečný bojovník. Už od narození si nesl výzvu v podobě vrozené vady nožičky. Jeho biologická maminka se o něj, přes veškerou snahu, nemohla starat, a tak se jeho první kroky životem ubíraly jinudy, než bývá obvyklé.
První měsíce a rok svého života prožil u přechodných pěstounů – u úžasných lidí, kteří mu dali péči, teplo a lásku. V jejich náruči zažil poprvé pocit jistoty a klidu. Ani ta největší láska pěstounů mu ale nemohla nahradit to, po čem každé dítě nejvíc touží – mít svoje rodiče a vědět, že někam patří.
Když jsme se s Tomáškem začali seznamovat, byl to okamžik, který se hluboko zapsal do srdce. Byli jsme plní očekávání, lásky i obav. Jenže to naše seznamování trvalo dlouho – mnohem déle, než by bylo pro malé dítě bezpečné. Soud nám nepovolil předběžné opatření, a tak jsme museli čekat na řádné řízení. To čekání znamenalo pro Tomáška další ztrátu, další přerušení jistoty.
Když jsme si ho konečně mohli přivézt domů, začala nová kapitola – krásná, ale i náročná. Tomášek mě dlouho odmítal. Trvalo téměř rok, než se naše cesty skutečně propojily. Byl to čas, kdy se učil, že láska může zůstat, že maminka už neodchází.
Současně musel čelit i fyzickému omezení – kvůli nožičce nosil noční dlahy až 12 hodin denně. Pro živé, temperamentní dítě to bylo jako být uvězněn ve vlastním těle. Jeho zlobu, neklid i smutek bylo potřeba číst s porozuměním – za každým výbuchem stála bezmoc a bolest.
Když se nám později narodila dcera, Tomášek to prožíval velmi silně. V jeho světě, poznamenaném opakovaným opouštěním, to znovu otevřelo staré rány. I když byl obklopen láskou, jeho vnitřní nejistota a strach z odmítnutí se vrátily.
Dnes, s pomocí terapeutů, společně hledáme cestu, jak jeho vnitřní svět léčit. Tomáškův největší boj je nepřijetí odmítnutí – každé zklamání vnímá silněji, než si okolí dokáže představit. Někdy reaguje opozicí, vzdorem, ale pod těmi reakcemi je ukryté velké přání – být přijatý, být v bezpečí, být milovaný.
Tomášek má citlivost ve vztazích – potřebuje víc jistoty, času a pochopení, aby mohl důvěřovat. Jeho cesta k blízkosti je někdy klikatá, ale s každým krokem vpřed získává víc odvahy otevřít se.
Velkou oporou na jeho cestě se stal pohyb a sport. Od malička v sobě měl potřebu vyjádřit energii tělem – nejprve skrze tanec, později karate, kde se učil disciplíně a soustředění. Dnes je z něj nadšený fotbalista. Na hřišti nachází svobodu, sílu i radost – a každý gól, který vstřelí, jako by mu připomínal, že dokáže překonat i to, co bylo kdysi překážkou.
Tomášek vyrůstá v rodině, kde je přijímaný se vším, co k němu patří. Je to kluk s jiskrou, energií a srdcem, které už tolikrát zkusilo bolest – a přesto zůstává otevřené. Jeho cesta není snadná, ale je plná odvahy, pokroků a naděje. Každý jeho krok vpřed, každý úsměv a obejmutí jsou důkazem, že zázraky se dějí – jen někdy trvá déle, než jim uvěříme.
Zobrazit méně
